Kamenné masivní mezníky, příkopy, křoviny, pěšiny apod. zřetelně po desetiletí oddělovaly nejen pole, ale s nimi i různé způsoby obhospodařování půdy a často rozporné zájmy jednotlivých vlastníků. Katastrální mapy se po léta neustále měnily i v souvislosti s probíhající první pozemkovou reformou a dalšími hospodářskými úpravami půdy za první republiky. Stále však v realitě i díky chybějícím zákonným úpravám převládala rozptýlená políčka nevhodných tvarů se špatným přístupem a obtížným užitím mechanizace. Tento stav se začal zásadně měnit až po druhé světové válce, kdy došlo v návaznosti na retribuční dekrety prezidenta Edvarda Beneše k přerozdělení zkonfiskované půdy Němců, Maďarů a zrádců. Posléze byla konfiskovaná půda v držení velkostatků i menších statkářů nejprve přerozdělena ve prospěch malých a středních rolníků a pak do vlastnictví státních statků a prvních předchůdců jednotných zemědělských družstev. Již při scelování pozemků pro první státní statky došlo k nevhodným zásahům do krajiny. Skutečné vyvrcholení tohoto destruktivního přístupu k venkovské krajině představovalo násilné rozorávání mezí na počátku 50. let a vytváření velkých lánů pro potřeby JZD vyšších typů. Rozorávání mezí a polních cest mělo být vrcholem myšlenky kolektivního hospodaření v boji proti „vesnickým boháčům“ a ostatním „škůdcům“, kteří lpí na soukromém vlastnictví. Od společné rostlinné výroby na scelených lánech byl už jen krůček ke kýženému dovršení socialistického typu hospodaření. Z hlediska užití mechanizace bylo scelování obdělávaných ploch účelné i potřebné. Politicky motivované rozorávání mezí však nezohledňovalo možné negativní ekologické následky. Při scelování zmizely tisíce hektarů přírodní vegetace, byly vykáceny desítky kilometrů stromořadí apod. Půda byla vystavena větrné i vodní erozi se všemi dalšími důsledky: poklesem bonity půdy, snižováním výnosů, znečištěním vodních zdrojů zejména dusíkatými umělými hnojivy, zanášením toků a nádrží. Scelování polí, likvidace mezí, cest i drobných sakrálních památek a s tím spojený tlak na přejmenování krajiny (likvidace pomístních názvů), to vše se výrazně promítlo nejen do podoby krajiny, ale též do charakteru venkovského společenství. Spolu se zásahem do krajiny byl proveden i zásah do paměti a tradic českého venkova. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU