Přihlásil se k ní v předmluvě z roku 1862 Baudelaire a po něm i jiní francouzští básníci. A. Bertrand se stává, podle charakteristiky A. Bretona, spojitými nádobami skutečnosti a snu, jedním z učitelů surrealismu. Ve francouzské literatuře je řazen mezi prokleté básníky, ty, kteří spolu s Verlainem a Rimbaudem vstoupili do poezie příliš brzo. Bertrandovo dílo je dneska školou básnické senzibility, umění náznaku a nápovědí velkého umění mála slov. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze