Pronikavé kritické myšlení ve spojení s bizarní obrazností přivádí na scénu poválečného světového umění revoltujícho filozofa — Jeanna Dubuffeta (1901 — 1985). Malíř objevuje, sbírá a propaguje „surové" umění neskolených vizionářů, v jehož radikální původnosti vidí cestu k obrodě výtvarného výrazu. Inspiruje se pestrosti života a vzápětí hmotnou podstatou světa. Používá neklasické materiály, jejichž prostřednictvím zpředmčtňuje plasticky konkrétní barevnou strukturu obrazu. Vyzdvihuje prostotu a syrovost reality jako novou estetiku tvorby, jako pravou moudrost nejen umění, ale i života. Vytváří osobitou paralelu dobových proudů tašistické, gestické a strukturální abstraktní malby. Dále rozvíjí a přehodnocuje zkušenost abstrakce, ale vrací se znovu ke groteskní figuraci, maluje psychologicky sžíravé komplexní metafory, oslavující věčné míšení reality a fantazie jako podstatný rys duchovního bytí člověka. Jan Kříž, který se osobně s Dubuffetem znal, popisuje umělcovu individualitu i vývojové proměny díla od obrazů přes cykly a teoretické práce až k plastikám a monumentálním projevům sochařských architektur s vnitřními prostorami určenými k meditaci. Autorský text uzavírají vybrané pasáže z pozoruhodných Dubuffetových textů, doplněné 65 barevnými a 25 černobílými reprodukcemi. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU