Autorku lze zařadit mezi básnířky takového typu, které ve své tvorbě dávají především důraz na významová slovní spojení i slovo samotné. Tomuto cíli je pak pochopitelně přizpůsobena i struktura jednotlivých básní, v nichž hraje hlavní úlohu dělení veršů do samostatných strof, jež jsou navíc vyjádřeny co nejstručnějším způsobem. Taková stylizace pak každou báseň opticky zvětšuje a napomáhá zároveň zatraktivnění její grafické podoby. Lze konstatovat, že Eschgfällerová se pohybuje (a to zcela záměrně) na hranici literárního experimentu, jehož podstatu tvoří úporný zápas s německou řečí, která musí být v neustálé pohotovosti, tudíž v poloze, jež ji nadále umožňuje členit se do dalších fází a myšlenek. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz