Do hospodářsko-politického rozboru konce středověku umístěný portrét hlasatele nového sociálního řádu. Hus vystoupil ne jako pouhý moralista a náboženský reformátor, ale jako revolucionář, který otřásl samými základy středověkého názoru na člověka, který bojoval nejen proti koření zla-církvi jakožto finanční velmoci, ale zároveň i za lepší příští pro všechny. Odpor proti bujícím zlořádům církve se zvedal již dříve, byl však jen teoretický (pasivnost sekt, intelektuální kritika Wiclifova). Teprve Hus zvedl hlas k aktivnímu odboji proti utlačovatelům a stal se tak prvým průkopníkem těch idejí a snah, které jsou nám i dnes blízké. Studie (po prvé vydaná r. 1919) stručně črtá hlavní proudy husitského hnutí, úspěch a význam revoluce i příčiny jejího úpadku. Dovozuje posléze, jak se husitství přes mohutný odpor domácí i světové reakce stalo průběhem půltisíciletí nejsilnější složkou české národní tradice. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR