Na rozdíl od tradičních výkladů Rabelaisova díla vyrůstá podle Bachtina Gargantua a Pantagruel ze světa středověké a renesanční lidové kultury. Bachtin tak vidí v románu uměleckou transformaci projevů lidové kultury a vymaňuje dílo ze spojování s tradicemi vysoké literatury. Román se stává klíčem k detailní rekonstrukci lidové smíchové tvorby a lidového myšlení uvedeného období. Bachtin se soustřeďuje především na zkoumání slavností karnevalového typu, slovesných smíchových děl a různých forem pouliční mluvy. Zabývá se mj. parodií, travestií, zaměňováním "vysokého"a "nízkého", groteskním obrazem těla u Rabelaise a jeho přeodbrazy. Ozřejmuje též spojitost Rabelaisových obrazů a konkrétních historických reálií jeho doby. Jako textová příloha je zařazen popis římského karnevalu z Italské cesty Johanna Wolfganga Goetha. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR