„Dialog není zkušenost setkání lidí, kteří spolu mluví. Dialog je událost ducha přinejmenším právě tak neredukovatelná a stará jako ‚cogito‘. Ve Vztahu existuje nerovnost – dissymetrie – v protikladu k ‚reciprocitě‘, kterou, bezpochyby nesprávně, zdůrazňuje Buber. Bez možnosti vyhnutí, jako by k tomu bylo vyvoleno, jako by pro to bylo nenahraditelné a jediné, je Já jako Já služebníkem Ty v Dialogu. Nerovnost, která se jeví být svévolná; ledaže by byla ve slovu adresovaném druhému člověku, v etice přijetí první náboženskou službou, ‚první modlitbou‘, první liturgií, náboženstvím, které umožní Bohu vstoupit do lidského ducha a Božímu slovu vejít do jazyka a do dobré filosofie. Ne ovšem tak, že by musel být člověk považován za Boha nebo že by Bůh, věčné Ty, byl prostě v nějakém prodloužení Ty. Co zde má váhu, je to, že ze vztahu k druhému, ze základu Dialogu toto nesmírné slovo získává význam pro myšlení, a ne naopak.“ Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU