Myšlení zosobňuje základní rys, který člověka odlišuje od ostatních živých bytostí - v počitcích, poznání, pudech i vůli člověka je vždy přítomno myšlení. Hegel konfrontuje roli myšlení v rámci dějin a filozofie. Zatímco v dějinách se myšlení musí podrobit danému a jsoucímu, tak ve filozofii se naopak plodí vlastní spekulace bez ohledu na to, co je. Jedinou klíčovou myšlenkou filozofie však je, že rozum ovládá svět a tudíž i světové dějiny proběhly rozumně! Z tohoto ideového východiska představitel německé klasické filozofie přistupuje k analýze historického směřování: hledá přítomnost rozumovosti, vývojové zákonitosti, v dějinách lidstva od nejstarších společenství po Velkou francouzskou revoluci. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz