Počet záznamů: 1  

Faidón

  1. Zobrazit informace o knize na stránce www.obalkyknih.cz

    kniha


     Platón, 427 př. Kr.-347 př. Kr. - Autor
    4., opr. vyd. - Praha : OIKOYMENH, 2000 - 105 s. ; 21 cm
    ISBN 80-86005-26-7
    Knihovna antické tradice ;
      Novotný, František, - Překladatel
     řecká antická filozofie  nesmrtelnost duše  posmrtný život  idea (filozofie)
     dialogy
    SignaturaC 299.558
    Umístění 111/129 - Metafyzika. Kosmologie. Filozofie přírody
    PobočkaKde najdu?InfoSignatura
    Lidická ( příruční sklad )k vypůjčeníC 299.558   
    Lidická ( volný výběr ) k vypůjčeníC 299.558 v1   

    Unifikovaný název Faidón. Česky
    Údaje o názvuFaidón / Platón ; [z řeckého originálu přeložil František Novotný]
    Záhlaví-jméno Platón, 427 př. Kr.-347 př. Kr. (Autor)
    Údaje o vydání4., opr. vyd.
    Vyd.údajePraha : OIKOYMENH, 2000
    Fyz.popis105 s. ; 21 cm
    ISBN80-86005-26-7
    Číslo nár. bibl.cnb000991353
    Edice Knihovna antické tradice (OIKOYMENH)
    Dal.odpovědnost Novotný, František, 1881-1964 (Překladatel)
    Předmět.hesla řecká antická filozofie * nesmrtelnost duše * posmrtný život * idea (filozofie)
    Forma, žánr dialogy
    Konspekt14(3) - Antická, starověká filozofie
    MDT 14(38) , 128/129 , 2-187.3 , 165.173 , (0:82-83)
    Země vyd.Česko
    Jazyk dok.čeština
    Ve volném výběru111/129 - Metafyzika. Kosmologie. Filozofie přírody
    Druh dok.KNIHY
    Nepřímý dialog interpretuje diskusi, která ve vězení probíhala v den Sókratovy smrti. Blízkost konce lidského života určuje téma rozhovoru. Sókrates překvapuje své přátele absencí strachu ze smrti - svůj postoj opírá o nesmrtelnost duše. Duše sice po smrti odchází na onen svět, avšak vrací se zpět a ze zemřelých opět vznikají živí. Tento výchozí princip rozšiřuje na veškerý vznik a zánik: stejně jako ze života vzniká smrt, po smrti následuje život. Další důkaz nesmrtelnosti nachází v poměru duše k absolutním jsoucnům v podobě idejí. Mezi tělem a duší je totiž takový rozdíl, jako mezi světem smyslů a světem idejí. Z tohoto poměru vyplývá podobnost duše s jednoduchými a věčnými nadsmyslovými jsoucny. Dialog vrcholí ontologickým důkazem, pojímajícím duši jako součást ideje života, jež tudíž nemůže participovat na smrti coby opačné ideji. Sókrates tezi o nesmrtelnosti duše vztahuje k etice a samotnou rozpravu uzavírá eschatologickým mýtem. Dílo vrcholí líčením posledních okamžiků velkého myslitele - teoretická koncepce přechází v praktické jednání. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz
    Načítání…

Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.