V padesátých letech opustila autorčina matka svých šest dětí a odešla s jiným mužem od rodiny. Otec, který v té době v Irsku nenašel práci, odjel do Anglie a s pomocí úřadu sociální péče prozatímně umístil děti do dětských domovů. V Anglii potkal ženu, ochotnou starat se o jeho děti, a po návratu do Irska začal jednat o jejich převzetí zpátky do své péče. Narazil však na Zákon o nezletilých z roku 1941, podle něhož by návrat do rodiny nebyl v zájmu dětí. Sedmiletá dívka, která v té době byla v péči jeptišek ve venkovském klášteře, jako nejstarší ze sourozenců sledovala z dětské perspektivy téměř dvouletý otcův boj s ministerstvem školství a se soudním tribunálem o vrácení vlastních dětí. Jednoduché vyprávění ilustruje určité rozpory v irských a anglických zákonech v 50. letech 20. století a je hlavně míněno jako láskyplný hold otcovu úsilí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz