Dílo českého avantgardního fotografa Eugena Wiškovského (1888–1964) není velké rozsahem ani tematickou šíří, ale originalitou, myšlenkovou hloubkou a formálním mistrovstvím. Ve svých raných dílech, patřících do stylu nové věcnosti, hledal ve zdánlivě neestetických objektech výtvarně působivé tvary, které oprošťoval výřezem, změnou měřítka nebo invenčním prací se světlem. Ve svých dynamických diagonálních kompozicích, využívajících neobvyklých úhlů záběru, patřil k nejradikálnějším představitelům české konstruktivistické fotografie. Velmi osobitá je i jeho krajinářská tvorba. Důležité jsou také jeho texty z oblasti teorie fotografie, v nichž aplikoval mnohé poznatky z tvarové psychologie. Autorem monografie je historik fotografie prof. Vladimír Birgus.. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz