K důležitému prameni kult. historie národů patří i nauka o původu slov, o jejich pův. významu, vývoji a příbuznosti. V abecedním uspořádání hesel uvádí kniha u jednotlivých čes. slov jejich příbuzenství se slovy jiných větví tzv. jazyků indoevropských, zvláště jejich paralely slovanské (ruské, polské, srbocharvátské a j.) a časové rozpětí zákl. slov i jejich hl. odvozenin. Proti 2. vyd. z r. 1937 je slovník značně rozšířen, především o řadu kulturních slov přejatých. Připojen je souhrnný etymologický přehled slovotvorných přípon a koncovek a index slov (pokud nejsou sam. hesly) podle původních jednotlivých jazyků. Vedle zřetele vědního sleduje práce i cíl didaktický: v úvodě (str.9-52) obsahuje ve zkratce historický hláskový vývoj češtiny tak, že je srozumitelný i čtenáři průměrně gramaticky vzdělanému. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR