Osm krátkých kapitol, jejichž osnovou je zhruba načrtnutý zápis o autorových turistických toulkách po bývalé Podkarpatské Rusi v okolí Rachova a Jasiny v létě 1932. Právě tak zhruba jsou v knize zachyceny básníkovy dojmy z poesie středoevropského pralesa pod Hoverlou i svéráz staré selské a pastevecké kultury, nedotčené dosud kapitalistickou civilisací. To vše je prostoupeno hořkými i bojovně jízlivými úvahami nejen o úpadkové civilisaci a kultuře vůbec, ale především úvahami o hospodářském a církevním cizopasnictví, kterého se na podkarpatském lidu dopouštěly vládnoucí třídy předmnichovské republiky. Proto jsou básníkovy vzpomínky plné hořkosti (symbolický název: enciány - hořce); i zde však vyslovuje básník naději, "jaké občanské ctnosti možná, jaký zájem o největší věci lidstva projeví tento podivný živel, až vichr socialismu odvane jejich boha pozemského i nadpozemského a postaví je definitivně osvobozené mezi definitivně svobodné". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR