Německý spisovatel Theodor Fontane (1819-1898) stanul až na sklonku své celoživotní tvorby v řadách kritických realistů. Jeho tvůrčí dráha začínala úctou k hohenzollernskému režimu a trvalo celá desítiletí, než vyrostl velký umělec, který vydal svědectví o tom, že vládnoucí třída junkerů a měšťáků, kterou dlouho líčíl sympaticky, se ocitá na nezadržitelném dějinném rozcestí, přeživá se, zemdlívá a upadá. Román z r. 1895 o Effi Briestové, dcerce venkovského braniborského šlechtice, o ženě-dítěti, jež vyrůstá v zátiší mírného blahobytu láskyplného domova, bezelstně vstoupí po vůli rodičů v manželství s pruským byrokratem bismarckovské éry baronem von Instettenem, bezelstně zhřeší a pyká za to zlomeným životem, zavržena všemi, odloučena od svého dítěte a násilím jemu odcizena, je ostře pravdivou studií braniborské společnosti z konce 19. století. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR