Autor se pokouší vypovídat o bolestech a strastech dnešní mladé generace, která často beznadějně a marně hledá svou vlastní identitu. Tuto upřímnou výpověď činí způsobem, který je velmi blízký jeho literárním vzorům (Kabeš, Kolář, Holan). Básně jsou komponovány volným veršem, v nichž se Šťastný snaží položit důraz na vnitřní napětí a osobitou metaforiku. Sbírku je možné charakterizovat jako talentovaný příspěvek v proudu současné české poezie. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze