Drašar-Michl se stal řádovým knězem nikoliv z vnitřního přesvědčení, nýbrž z tlaku poměrů hmotných. V piaristickém řádu viděl základnu pro svou činnost spisovatelskou a buditelskou, ale těžce nesl pouta řádové poslušnosti a kněžského bezženství. Věří, že svoboda z r. 1848 zruší i celibát. Revoluce je potlačena, avšak Drašar vede dále svůj nerovný boj s bachovskou reakcí; přestoupí k církvi augsburské a doufá, že se stane evangelickým kazatelem. Hyne však vinou reakčních předsudků společenských. "Byl srdce šlechetnýho a nevzdělaný lidi mu nerozuměli" charakterisuje podruh Filipi tupost vládnoucí třídy, která ubila osamoceného bojovníka a citlivého člověka. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR