Julius Fučík označil verše Antonína Sovy z poč. tohoto století za živnou půdu, z níž naše socialistická poesie vyrostla. V těchto verších zaujímá místo zajisté nejvýznamnější sbírka, "Dobrodružství odvahy", poprvé vyšlá r. 1906. Je třeba si uvědomit, že doba, kdy básně vznikaly, je dobou řadících se šiků dělnické třídy, dobou bouřlivého roku 1905. Básník zpívá ve svých verších "píseň nenávisti starému světu a proti těm, kteří ve jménu svého bohatství znemravňovali tehdejší život, kteří kořistili z práce druhých, kteří byli otrokáři svým bratřím. Zpívá však také píseň radosti nad rostoucí silou těch, kteří ještě včera byli ušlápnutým davem, bezprávným, a kteří se dnes šikují k rozhodnému zápasu, zpívá i píseň krásy o novém světě, který po jejich boji vyroste a rozkvete". (Karel Dobeš.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR