Autorku inspirovala jedna z mnoha absurdních situací ve fašistickém koncentráku - založení a působení vězeňského ženského orchestru, který v táboře vedla vynikající německá houslistka. V tomto orchestru prožila autorka necelý rok, oddělená od ostatních vězňů a vědoma si toho, že její osud byl shodou okolností snesitelnější než jejich. Její subjektivní výpověď je psána s upřímnou snahou po naprosté pravdivosti, literární podání je velmi působivé a kromě hluboké víry v člověka a život nese výrazné stopy poezie a jemné ironie. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR