Poprvé v čes. překladě vychází zákl. dílo novodobé čes. literární vědy, klasické dílo našeho obrození, prvý pokus o periodisaci čes. lit. vývoje, pokus o určení jeho jednotlivých etap, o vystopování jeho vnitřní souvislosti dobovéa společenské. Ze tří versí (1791, 1792, 1818) volí pro překlad prostředí jako nejucelenější. Dobrovský úzce spojuje dějiny literatury a jazyka a proto probírá jen památky psané česky. Celkový vývoj dělí na 6 údobí a každému z nichvždy předesílá dobovou charakteristiku. Od podobných prací se liší D. zvláště kladným pojetím husitství, jež posuzuje s hlediska národního a jazykového nikoli náboženského. Doba 15. stol. je mu typicky a svérázně českou, dobou samostatného a cizinou neovlivňovaného snažení. Z těchže hledisek označuje dobu pobělohorskou jako dobu úpadku čes. řeči a lit. opět v rozporu se svými předchůdci nebo současníky. V zákl. pojetí nezastaralo D. dílo ani dnes, jak dovozuje úvod a ost. kritický aparát v knize, který hodnotí jak dobu vzniků díla a jeho soudobý ohlas, tak jeho pozdější vliv a význam. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR