Satinský, bratislavský (respektive prešporský - starobratislavský) rodák, vzpomíná na roky dětství. Pamatuje těsně poválečnou, válkou poničenou Bratislavu, lehce sebeironicky, vtipně a se zdravým městským rozumem vzpomíná na hry a uličnictví, lásky a kamarády, ale zejména na město samo, jeho genius loci, na místa, která již neexistují, nebo se zásadně změnila. Přitom samozřejmě nezapomíná glosovat současnou společenskou situaci i sdělovat své názory na současný výzor města. Texty fejetonů provází množství archivních fotografií, které jsou zajímavé zejména pro znalce města, ale kniha může být sdělná a přívětivá i pro čtenáře, který v Bratislavě nikdy nebyl. (Dle mého osobního názoru snažit se tento text překládat do češtiny či vyžadovat jeho českou mutaci by bylo barbarství.) Zdroj anotace: MLP