Sociální román z doby předmnichovské kapitalistické republiky. Na příběhu nezaměstnaného skláře Josefa a švadleny Magdaleny typizuje autor osud statisíců proletářských dvojic, které chtěly pracovat a žít, jak je důstojné člověka, v třicátých letech v době krize a nezaměstnanosti však ztratily svoji bídně placenou práci, živořily z příležitostných výdělků, snažily se čestně se probít nabízenými možnostmi krádeže a prostituce, a končily u tuláckého ohně jako zoufalí žebráci bez přístřeší. Rostoucí bída a utrpení však zároveň posilovalo a prohlubovalo jejich třídní uvědomění, a zástup demonstrantů proti hladu a za práci, s nímž se již na pokraji zločinu setkali, jim vrátil životní optimismus a víru, že "nový život, v němž nesmí býti žádných běd", si třída proletářů vybojuje. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR