Stejně jako ve své prvotině Medorek pojímá autor postavu vypravěče svérázně - buď se s ním zcela ztotožní (používá ich formy) nebo sám vystupuje jako jeden z hrdi- nů. V této knize se Placák opět snaží pravdivě vypovědět o svém vidění dnešního světa i české společnosti po roce 1989. Nade vše staví právo člověka na svobodu, má odpor k patosu, je mu blízká ironie a cynismus, sprostá slova u něj též nejsou žádnou výjimkou, ale umí být i snivý. Tento soubor je vlastně zvláštní mozaikou příběhů, dialogů, autorových úvah, postřehů a názorů. K nejzajímavějším patří ty ze Slovenska, v kterých se prolínají autobiografické prvky s různými představami, až ze světa fantazie či naší historie. Polemická je Rekreace aneb Duchovní obnova Čech, v níž velmi drsně dává najevo své pohrdání morálními zásadami Čecháčků. Velmi pěkný je text věnovaný Paříži, v němž se autor vyznává k sympatiím k této metropoli. Také ilustrace jsou adekvátní částí textů. Příznivci tohoto autora budou jistě spokojeni. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze