Monografie zkoumá jak vztahy latinského a českého zpracování, tak i míru českého přínosu. Potvrzuje nejen zkušenost, že je třeba studovat středověké látky v národní literatuře společně s jejich latinskými předlohami, ale i to, že je výhodnější práce s rukopisy než s moderními edicemi, nejsou-li kritické. Vzájemné srovnávání latinských a českých textů určilo i metodu, v jádře filologickou. Pro literárněhistorické zpracování chybí potřebná znalost latinské literatury 14. stol. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR