Řada povídek z konce 19. a 20. stol. se základním tónem revolty a kritiky poměrů veřejných i rodinných. Obrazy čerpané z nejrůznějšího prostředí předvádějí nespokojenost a rozervanost mravní i bídu hmotnou mužů, žen, mládeže i společností. Rozpolcenost je stigmatem duší prof. Hanuše i Jiřiny Kaucké v "Jednom letním dni". Rozervaná a skeptická je mysl Štěpánova v črtě "Pozdě". Žíznivé a zoufale neukojené je srdce "Regiments-Erny" v "Oklamal". Jasný nadpis kapitoly "Neděle, den Boží" je úmyslným protikladem téměř "osudových" tragedií, skrytých za vězeňskými zdmi v srdcích nedospělého hocha i vraha Váni, atd., atd. Skepse i smutek, ale i vzdor a obžaloba provází jako nepsaný hudební doprovod celou knihu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR