Pokus o vylíčení celého života jednoho stromu, v tomto konkrétním případě borovice. V románu Borovice opouští autor Jan Vrba svá vyzkoušená dějová schémata z předchozích děl. Jde o příběh stromu, o vylíčení jeho životního příběhu. Strom je zde vlastně hlavním hrdinou - jedinec, ale zároveň strom - druh. Dlouhý život stromu je v podstatě monotónní, je vázaný na jediné místo, a může jen pasivně odpovídat na okolní podmínky. To je pro romanopisce, který tak výrazně preferuje příběh jako Vrba, situace dost nesnadná. Sám cítil, že je jeho záměr neobvyklý, a knihu doplnil mimořádně obsáhlým komentářem. I zde však schopnost vyprávět nakonec převládne nad schopností pozorovat, třídit a uvažovat a ovládne ji. Ústřední příběh je doplněn ještě epizodami, které pomáhají poměrně statické, nedějové ústřední téma rozhýbat a oživit. Do Borovice je vkomponováno pásmo příběhů neolitických lidí, které evokuje "mrákotná paměť" borovičky, spojující její individuální život s životem předchozích generací, s pamětí celého druhu. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU