Jako u většiny exilové literatury hlavním tématem Formánkových próz je deziluze z nové existence v zahraničí, vykořeněnost a hledání smyslu do základu změněného života. Jemné až lyrické střípky a reflexe vlastního pobývání v Paříži i jinde ve Francii, ale i v Čechách, které jsou hlavní výplní knihy, koření nejdelší a nejepičtější povídka Georges, popisující neslavný příběh člověka, který rezignoval na konvence a ve svém zaneřáděném domě žije docela harmonický a osamocený život. I ostatní postavičky, s kterými se pořídku v knize setkáme, pojímají své existence nemateriálně a skromně, vědouce s autorem, jaká iluze může tento svět být. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze