Beatrice a Laura jsou vnímány jako inspirátorky milostné poezie dvou velkých básníků Danta Alighieriho a Franceska Petrarky. Z toho také nepřímo vyplývá, jak velkou úlohu obě sehrály v historii středověké literatury. Jsou zároveň koncem a začátkem. Především v Beatrici vrcholí jedna koncepce milostné poezie a v Dantovi samotném snad poezie vůbec. A právě tato koncepce je výsledkem dlouhé tradice počínající ve verších okcitánských trubadúrů a vrcholící ve sladkém novém stylu básníků střední Itálie. Nikdo dnes nepochybuje o důležitosti role, kterou sehrály Beatrice a Laura v literárním životě svých autorů. Nikomu z kritiků se však nepodařilo jednoznačně a uspokojivě vyřešit otázku jejich skutečné existence v reálném životě jejich opěvovatelů. Mimoliterární historie těchto postav však zdaleka není tak podstatná, jak by se nám na první pohled zdálo, a z toho také vychází tato práce, jejímž cílem je charakterizovat dvě ženské literární postavy a jejich úlohu v poezii a životě jejich autorů.  Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz