Josef D. Beneš, který v roce 1970 emigroval do Ženevy a pak do USA, vzpomíná na svá dětská a mladistvá léta v Nymburce, na rodiče a spolužáky, na studia i na první léta v exilu. Proloženo úvahami o církvi, teologii a vůbec o životě v mnoha podobách. Autor nezapře své povolání (a poslání) evangelického faráře. Jeho povídky jsou spíše promluvami k lidem a nápadně se podobají kázáním. Zaujmou hlavně čtenáře, ochotné akceptovat jejich filozoficko - nabádavý styl, silně ovlivněný vírou v tajemství Stvořitele. Psáno vytříbeným jazykem s nádechem patosu. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze