V prvním svazku dvoudílných "Sociálních dějin nevědomí" se autor zamýšlí nad skutečností, že vedle neurózy, kterou trpí ve svém osobním životě řada našich současníků, je to i sama společnost, která vykazuje ve své struktuře a svých vnějších projevech nepochybné známky jakési hluboké neurózy a která další a další neurotiky produkuje. Právě léčení této sociální neurózy, do níž jsme zapleteni všichni, pokládá autor za nejpřednější úkol psychoanalýzy. Své dílo koncipuje jako základní příspěvek k takzvané psychoanalytické sociologii. V "Archeologii mysli" se zabývá dětstvím lidské společnosti a zkoumá základní poznatky archeologie od samých počátků po objevení písemných dokladů. Tyto poznatky archeologie pak interpretuje z pohledu psychoanalytické teorie. Ukazuje, co nám nálezy mohou naznačit o člověku, jeho mýtech a víře, konceptech světa, rodinné a sociální struktuře. Kniha je určena zájemcům o psychoanalýzu a psychologii a jejich přesah na pole dějin a antropologie. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz