Osmnáct esejů specialisty na archeologii středověku rozebírá vypovídací hodnotu i poselství hmotných archeologických nálezů. Autor dochází k názoru, že je třeba hledat porozumění pro zaniklou kulturu (což ilustruje na kultuře středověku),a to neustálou konfrontací minulosti a přítomnosti. Zdůrazňuje, že je nutné nejen porovnávat archeologické nálezy s písemnými zprávami o životě ve zkoumaném období, ale i s jinými prameny poznatků - z oboru historie, antropologie, kulturní antropologie atd. Tyto své teze dokládá v předkládaných esejích, jejichž názvy - někdy pro laika záhadné až podivné - podněcují čtenářův zájem o výklad, který je v každém případě pozoruhodný, ale ne vždy samozřejmě srozumitelný: archeologie ochranného zvuku, archeologie lidského gesta, archeologie strachu, archeologie dětství aj. Autor postupuje od názorného výkladu praktického postupu archeologa při náhodném nálezu až k filozoii archeologického poznání - to zejména v závěrečných esejích, které jsou již značně rozsáhlé a stále náročnější na pozornou četbu a porozumění. Doplněno doslovem, glosářem (výkladem určitých pojmů), poznámkami k jednotlivým kapitolám, bibliografií a rejstříkem. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze