Druhá světová válka se chýlí ke konci, němečtí vojáci se přesouvají na západní frontu, aby zde svedli poslední zoufalé bitvy. Situace by měla být zdánlivě jednoznačná – konec války rovná se více optimismu a západní fronta rovná se civilizovanější prostředí. Přesto, nebo právě proto však nelidskost a krutost vyčnívají v celé své obludné absurditě, zvýrazněné naprostou absencí byť i zvrhlé, ale aspoň nějaké logiky. V této fázi války, která je de facto prohraná, jde už jen o čirou destrukci, často neodmyslitelně spjatou se sebedestrukcí. Poznání, že zájmy fanatického velení jsou v naprostém protikladu s touhami těch, kteří ve sladké Francii riskují své životy, vede k depresivním, ale často i k vnitřně osvobozujícím úvahám… Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz