První světová imperialistická válka, do níž byl vržen z moravských lesů, vod a strání i básník a člověk S.K. Neumann, se odrazila v jeho knize veršů, s pův. titulem Třicet zpěvů z rozvratu, později prostě "1914-1918". Je to lyrický zápisník dojmů člověka, vytrženého z krásy přírody a prostého, zdravého a přirozeného života a vhozeného na válečná jatka, do zákopů, drátěných překážek, šrapnelových jam, lazaretních stanic a nesmyslného vraždění. Neumann před námi odkrývá všechno zlo, všechnu nelidskost, barbarství a nesmyslnost války nejvýrazněji a nejpřesvědčivěji právě tím, že je staví do přímého protikladu s prostým životem a plodnou prací. Bragodža, Elbasan, Uhry, Balkán, horal Demire Nazire a český voják - to jsou hrdinové Neumannovy poesie. A právě ten voják nepřestává nikdy znovu věřit v sílu života, který musí být tím spravedlivější po nespravedlivé válce: básník mluví za tisíce svých druhů, vyznává-li: "Chci trpěti, jestliže trpěti třeba - / ba, s tisíci mohu i zahynouti / vysílen, usmýkán: / vždyť nechci míru pro trochu klidu a chleba. / chci se svým lidem do světla svobody vplouti, / kde každý na svém pán." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR