Hraběnka Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic nenapsala jen obyčejné memoáry, kterých jsou plná knihkupectví. Ano, narodit se za první republiky do staroslavné šlechtické rodiny, už to je zárodkem pozdějších dramat. Avšak autorka mezi nás vstupuje především jako žena a matka. Jako by už od raného věku věděla, že láska a potomstvo jsou důležitější než lesk erbu – na který navíc totality dvacátého století tak rády plivaly. Neznamená to však, že bychom nemohli sledovat zvraty, jež provázely její dosavadní dlouhý a plodný život a které přinášela z kloubů vymknutá doba. Uveďme jen dobu protektorátu, kdy její otec Mikuláš, český vlastenec, usedl do vlády Aloise Eliáše, aby byl po osvobození „odměněn“ déle než rok trvající vazbou, devětačtyřicátý, v němž soudruzi využili okamžiku, kdy byla celá rodina na pohřbu dědečka Michaela, a zámek zabrali tak, že několikaměsíční dcera Marketa musela čekat na nic netušící maminku na mraze před bránou, či osmašedesátý, kdy výstřely z ruských tanků poznamenaly interiér bytu Dujkových na Palackého náměstí v Praze. Po revoluci byly Eleonoře a jejímu bratrovi Adamovi vráceny zámky Doudleby nad Orlicí a Horní Jelení, přičemž paní hraběnka (která nás v roce 2018 bohužel opustila v požehnaném věku 89 let) a její potomci dnes sídlí tam, kam rod Bubna-Litic patří už od roku 1590 a kam jste i touto knihou srdečně zváni – na unikátním a nádherném zámku Doudleby nad Orlicí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz