Jádrem spisku Dolgušinova je stručná přehlídka Lysenkovových objevů a práce na poli agrobiologie, vrcholící slavným zasedáním Leninovy akademie zeměděl. věd, kde Lysenko rozvedl základy mičurinské biologie a odhalil nevědecké, idealistické základy mendelovsko-morganovské genetiky. V dokonalém spojení theoretických úvah s praxí rozdrtil Lysenko morganovskou mystiku "genů", tajemných nositelů dědičnosti, a prokázal, že znaky a vlastnosti "dětí" se nepřenášejí, nýbrž že jsou vytvářeny pokaždé znovu podmínkami vývoje. Za stejných podmínek se tvoří nevyhnutelně stejné znaky. Objevem podstatné úlohy vnějších podmínek na vývoj znaků je zároveň otevřena cesta k ovládnutí živé přírody a k jejímu přetváření podle potřeb člověka. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze