Mathilda, napsaná v roce 1819, ale poprvé vydaná až o sto čtyřicet let později, je intimním a zneklidňujícím ponorem do nitra dívky, jejíž život je poznamenán ztrátou matky a odloučením od světa. S protagonistkou, která kvůli narušenému vztahu s otcem čelí v této temné novele zničujícímu citovému poutu, prozkoumává Mary Shelley, autorka slavného Frankensteina, nejzazší hranice samoty a tíhu vyřčených tajemství.Text nese gotické rysy, ovšem i feministický podtón: Mathilda se sice ocitá v pasti tragických okolností, jakkoli se však cítí ztracená a bezradná, nalézá v sobě sílu svůj příběh pravdivě odvyprávět. V novele přitom jako by zaznívaly ozvěny autorčina života, jejích vlastních vnitřních zápasů, bolestných ztrát i složitých vztahů.