Román zpracovává jednu z nejdramatičtějších zkušeností moderního Portugalska - příběhy takzvaných navrátilců, kteří po Karafiátové revoluci roku 1974 opouštěli bývalé kolonie. Autorka, jež byla jednou z nich, vypráví příběh očima dospívajícího Ruie.Píše se rok 1975 a do Portugalska proudí navrátilci z bývalých kolonií. Jaké to je, vrátit se do země, kde jste cizincem? Rui s matkou a sestrou opouští Angolu, kde jeho rodina patřila k menšině s jistými výsadami, a ocitá se v Portugalsku, kde je najednou cizincem a musí žít jako uprchlík. Hrdinův "návrat" je tak ve skutečnosti zkušeností ztráty: místo domova a vlasti z rodinných příběhů se setkává s nedůvěrou a odmítáním. Ruiovy odposlouchané věty mnohdy zrcadlí rasismus a machismus prostředí, z něhož vzešel, a ukazují ho jako spolupachatele koloniální politiky, jeho příběh však odhaluje, že je i její obětí. Návrat není historický ani politický román, ale především je románem o dospívání, který ukazuje, jak důležité je vracet se k traumatům minulosti a hledat vlastní, empatický hlas v proměněném světě. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR