V přednášce je klinická (relativní) smrt definována jako stav organismu po zastavení srdeční a dýchací činnosti, který trvá 5-6 minut a v němž organismus nesmí být považován za mrtvý, protože může být za určitých okolností oživen, vzkříšen. Jsou popsány metody, jichž sovětští badatelé užívají k oživení organismu (arteriální infuse krve, dýchací aparatura, kondensační výboj) a dosažené výsledky, naznačeny jsou i problémy, jichž řešením se v tomto směru sovětská věda zabývá. Mezi nimi jako nejnaléhavější je uveden úkol objevit prostředky, jimiž by se dala zadržet rychlá zkáza buněk mozkové kůry. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze