Potkáš-li cestou do světa kouzelného dědečka nebo kouzelnou babičku, které ochotně poskytneš skývu chleba či buchtu v ranečku nesoucí, tak podle pohádkových pravidel ti poskytne dobrou životní radu, kudy se do světa vydat, a proto veškerou radu dobrou nikdy neodmítej a využij ku prospěchu svému.Půjdeš po okraji lesa podél potůčku zurčivého až k první lesní cestě krajkovou pavučinou protkanou, které svěříš své kroky, až dovedou tě na palouček, kde potůček zurčivý ze studánky vyvěrá. A ty nahneš se nad hladinu zrcadlo nahrazující a tam konečně spatříš podobu svou, kterouž tou podobou se zaskočiti nenech, neboť každý sebemenší závan větru nejen listí na stromech rozezvučí, ale hladinu studánky rozčeří a tvou tvář k nepoznání znetvoří. Inu řekneš si: „Nu, každý jsme nějaký.“A hladinu ještě více rozčeříš, kteráž tvůj obraz ještě více znetvoří. Ale ty spokojen budeš ne svou podobou, ale kouzelnou krajinou studánku obklopující, rovněž i květy veškeré rosou skrápěné a okolí širé provoňující. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz