Sbírka Tomáše Míky Kleina představuje ztišené, introspektivní verše, v nichž autor s výjimečnou křehkostí a existenciální naléhavostí zachycuje svět v jeho tichém úpadku i prchavé kráse.Básně se pohybují na pomezí osobního mýtu a obecně sdílené melancholie. Míka mistrně využívá střídmost výrazu, ticho mezi slovy a obrazy k tomu, aby promlouval o ztrátě, samotě i smrti -- ale i o touze zůstat živý navzdory všemu. Lesk sazí není sbírkou útěšnou, ale pravdivou: podává svědectví o křehkosti člověka, který v prázdnotě hledá smysl a v sobě poslední zbytky světla. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze