Čtyřka je proti předchozí desce více postižena tehdy módními zvuky a aranžemi, někdy na pokraji snesitelnosti a mnohdy vás napadne, zdali opravdu posloucháte desku Vladimíra Mišíka. Nic na tom nezmění ani tradičně kvalitní texty. Na druhou stranu nutno přiznat, že se dostalo na - u Mišíka a Etc... - neobvyklé formáty a mnohdy překvapivé složitosti v kompozici skladeb. Beru tuhle desku jako bonus trojky pro neukojené fajnšmekry, leč zdaleka ne pro všechny.... Reedice nahrávky (2025) prošla remasteringem a v bookletu naleznete i původní návrh obalu Karla Halouna. Ten mě kdysi potěšil historkou, že když s tímto návrhem přišel na Supraphon, tehdejší redaktor začal vesele skákat po kanceláři a vykřikoval "Pojďte se všichni podívat, pan Haloun se nám už úplně zbláznil...!"