Sovětský historik podává v knize rozbor a hodnocení českého národního hnutí v letech 1848-1849. Rozlišuje v něm dvě etapy, z nichž prvá, revoluční, končí pražským povstáním a je charakterisována bojem rolnictva a proletariátu proti feudálnímu i kapitalistickému útlaku. Ve druhé, kontrarevoluční etapě se vedoucí silou stala česká liberální buržoasie v čele s Fr. Palackým, která svedla revoluční hnutí do kolejí národnostního boje, spolupracovala se šlechtou a Habsburky a ocitla se tak v konfliktu s "revolučními národy", t. j. Němci, Poláky, Maďary. Autor ukazuje, že rozbor materiálu tak potvrzuje stanovisko Marxe a Engelse, kteří podporovali boj českých "nižších společenských vrstev", v konečném hodnocení událostí roku 1848 však zařadili Čechy mezi národy "reakční". Zdroj anotace: NK ČR