Kniha ilustrací předčasně zesnulé českobudějovické kreslířky a grafičky Lucie Kacrové. Její obrazy tu doprovází básnické texty Jana Nepomuka Piskače.Dílo Lucie Kacrové se rozeběhlo od příležitostné grafiky a vyvrcholilo v poloze kombinující lehkost námětu s existenciálními prožitky samoty, lásky, konečného prostoru či chybění a prázdnoty. Kniha je v prvé řadě výborem z pozoruhodného a téměř neznámého grafického díla obydleného figurami radosti, smutku a touhy, a v neposlední řadě i komponovanou vzpomínkou na život podřízený tužbě po grafickém vyjádření světa. Básnické texty, jež kresbu doplňují, mají poněkud jiný úkol: jsou jako nenasytný jazykový stroj poháněný obrazy, jindy jako post mortem vedený rozhovor básníka a ilustrátorky. Takto kombinovaná tvůrčí technika rozhodně nevyvolává pocity harmonie, naopak, chce být zdrojem protichůdných dojmů a co nejlépe vyjádřit nejprostší radost z lidské či umělecké tvorby. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze