V knize líčí autor paranoiu jako individuální poruchu, která se stává kolektivní. Vysvětluje duševní poruchu prostřednictvím historické perspektivy a spojuje ji s analýzou, která se přesouvá ze sféry psychopatologie do sféry účinků, které vyvolává.Paranoia je porucha, jež dokáže psát dějiny, což je myšlenka, která definuje autorovu výchozí pozici a stejně tak jeho ojedinělý metodologický rámec, neboť zkoumání paranoie probíhá jak na historické úrovni, tak na úrovni bádání o individualitě člověka. Ve smyslu C. G. Junga jde o "psychickou nákazu". Moderní doba a masová komunikace přinesly na jedné straně obrovské množství informací, zároveň ale také citelně rozšířily potenciál pro šíření kolektivních bludů. Paranoiu zkoumá nikoli z klinického hlediska, ale jako agresivní a destruktivní potenciál. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze