Drahanská vrchovina je podivný kout Česka. Ani na jihu, ani na severu. Jakési pohraničí uprostřed Moravy. Na hranici krajů jihomoravského a olomouckého. Rozdělovník tří okresů. Blanenského, Vyškovského a Prostějovského. Morava, kde nenajdete romantizující obrázky západu slunce nad vinohrady. Malovaná žudra chalup, květiny, ptáčky, cimbálovou muziku. Nic z toho, co je symbolem Moravy. Po krásných a bohatě vyšívaných krojích ani památky. Lesy, skály, jeskyně. V létě tropická vedra, ve kterých zasychají obiloviny. V zimě bývaly metrové závěje samozřejmostí. Neprůjezdné silnice, zrušená autobusová doprava. Na polích jen ječmen, žito, kukuřice a brambory. Motyka s kosou byly po staletí hlavním zemědělským nářadím pro velice skromnou obživu. Později přibyli frčkaři, knoflíkáři. Jinak vápeníci, horníci, slévači. Dokonce ani dráha tudy nevede. Poslední pokus z období Protektorátu skončil stejně jako ty předchozí. A přesto se do míst, která považuji za svůj domov, vracím co nejčastěji jak to jenom jde. Znám všechny silnice a většinu stezek, vyšlapaných za staletí. Lesních i polních. Les Rakovec jako přirozené centrum a kolem něj vesnice. Živé i zaniklé. Osady vypálené husity, vyhlazené morem. Podomský a jedovnický potok, který se zařezává mezi skálami a napájí rybník Olšovec. Punkva mizící kdesi v podzemí jeskyní a kamenných slují. Propast Morava jako magnet pro sebevrahy. Hřbitovy funkční i zaniklé, zalité asfaltem okresních silnic, parkovišť a zastavěné venkovskými bytovkami. A životy mých předků, jejich příběhy a vyprávění, která jsem jako dítě hltal víc než dětské knížky. Životy, jejichž otisk zůstává všude, a jejich hlasy, vznášející se nad hladinami rybníků, nad vrcholky stromů, hovoří z hlíny políček a ševelí mezi kyselou trávou vlhkých luk. Dvanáct a jeden příběh z mé domoviny vypráví o minulosti, o mezilidských vztazích, které nejsou tak průzračně čisté, jak se traduje. Morava z nich vůbec nevychází jako země nábožensky založená, katolická, s lidem zbožným, upřímným a pohostinným. Naopak. Pravdou byla bída, alkoholismus, rozvrácené rodiny, násilí. Ale i přes to všechno je to můj domov, domov mých předků s hroby na vesnických hřbitovech, kde spí věčným spánkem a kde zakončím svoji životní cestu i já. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz