Radim Hladík coby skvělý kytarista by si za dobu velmi úspěšné kariéry určitě zasloužil víc sólových šancí, ale osud mu poskytl vlastně jen tuto jedinou. A ještě dost komplikovanou, neb původně natočenou už v roce 1973, vydanou se zpožděním, a navíc s v nouzi upravenou částí jinak zpívaného repertoáru. Přesto je to stále výtečné poslouchání, se ctí zařaditelné do tehdejší světové vlny progresivního rocku. Můžete tam snad nalézt mírné ohlasy Pink Floyd, Santany či Yes, ale ze všeho nejvíc je to zcela unikátní skladatel a instrumentalista Radim Hladík. Ve spolupráci s výtečně fungujícím základním triem J. Kůstka, V. Čech a L. Semelka, plus hosty J. Stivínem (flétna, saxofon) a M. Kratochvílem (piano), je to dospělý art rock s občasnými bluesovými kořeny, mírným podílem jazzu a principiální kytarovostí na mnoho způsobů. Vedle dvou rozsáhlých kompozic tu najdeme dvě středostopážní a jedno překvapení v podobě Čajovny, z níž se stala jedna z našich nejikoničtějších instrumentálek vůbec. Také proto jejích dalších pět verzí (včetně jedné dosud nevydané koncertní) z let 1979 až 2011 tvoří cédéčkový bonus