Na první poslech jednoduché, přímočaré kousky. Ale pod povrchem hodně rafinovanosti. Včetně minimalistických patternů, hypnoticky tepajících v základech „písníček“. Hlavní téma oné jen zdánlivě hravé kolekce songů? Asi hněv. Cale ho umí dokonale vyjádřit. Nejen ve skladbě I’m Angry, ale napříč. Ovšem i smíření. „Během pandemie se mi v mysli něco posunulo a chtěl jsem to zdokumentovat,“ vysvětlil Cale, proč v krátkém čase vychrlil na osmdesát písní, ve kterých se posouvá „od ironie k frustraci, od lítosti k odpuštění a od vzteku k surreálnu“. Při nahrávání si ale tvůrce tentokrát vystačil téměř sám. S elektronikou, syntezátory, baskytarou a hlasem. Jenom s trochou programování, klávesami a samply občas vypomohla Caleova dlouholetá manažerka Nita Scott. A taktéž dlouholetý člen Caleovy kapely (a po vlastní ose též písničkář) Dustin Boyer přihodil tu a tam kytarový part. Převládající „technologický“ sound podtrhuje obsah písní