Protektorátní skutečnosti odráží autor sugestivně v blouznivé duši malého, bezvýznamného a zcela bezbranného úředníka, který se ve své samotě ani nesnaží uniknout hrůzám koncentračního tábora, ale naopak se předem snaží najít způsob, jak přežít. Čeká na transport a metodicky, den po dni, se připravuje na krutost, hlad a bití. Toto otřesné podobenství o člověku zahnaném až na hranici lidské existence je emocionálně působivým protestem proti vraždící a odlidštěné společnosti.