Druhá sbírka hanáckého autora, kniha poezie prosté a krásné.Poezie Tomáše Přidala se pohybuje v rozostřených hranicích mezi láskou a smrtelností, mezi nekonečným prostorem a malým místem pro život, mezi poznáním a nevědomostí - tedy mezi ostře vyhrocenými protiklady, kde však i přes všechny rozdíly může existovat vůle k sblížení. Je to poezie znepokojující, skrývající mnohdy až eruptivní intenzitu, poezie, která varuje před lidským zatracením, ale i uchovává naději na lásku, jež "září jako planety na nebeské tapisérii" a snad napomůže osud člověka přiblížit hlasům andělů. Zdroj anotace: NK ČR