Civilní milostná poesie, rozsáhlý svazek veršů o lásce k jediné ženě, lásce pozdní, podzimní a proto pestrobarevné.V pořadí již sedmá sbírka, vydaná básníkem Vladimírem Martincem během poměrně krátkého časového úseku, je opět civilní zpovědí otevírající jeho intimní i každodenní prožitky. Od roku 2012, kdy autor publikoval již šest básnických knih, nalezl pro svou tvorbu uměřený narativní tón, rozehrává lyrickou kompozici, v níž vypráví příběh pozdního milostného vzplanutí, odehrávající se přibližně před deseti lety. I když si uvědomuje, že velký citový příliv u "starého pána" (autor je ročník 1934) vypadá "trochu jako tornádo / a trochu trapas", přesto neváhá a snaží se s důvěrnými sděleními tohoto romaneta vyrovnat jako člověk, věřící a hledající i v posledním životním období "krásu a lásku, dobro a radost." Zdroj anotace: NK ČR