Čtvrtý a poslední román maďarsko-švýcarské spisovatelky se dotýká tématu exilu a lásky.Román tematicky vychází z období, kdy spisovatelka, po svém útěku z Maďarska v roce 1956, deset let pracovala jako tovární dělnice. Kristofová tematizuje stesk po domově a pocity beznaděje maďarských exulantů, kteří si, podobně jako ona sama, jen těžko zvykali na podmínky západní kapitalistické společnosti. Reálie emigrantského světa jsou však jen kulisou, třebaže osobně prožitou, pro pečlivě vystavěné a s maximální úsporností napsané drama „velké nemožné lásky“. Exulant a dělník Tobiáš nečekaně potkává přítelkyni z dětství a je přesvědčen, že našel svou dlouho očekávanou, osudovou lásku. Ale naplnění milostného vztahu zabraňuje řada okolností: Lina je vdaná, má dítě a cítí se být společensky nadřazená. A vše komplikuje i Tobiášova rozporuplná povaha, jíž určuje jeho břitká inteligence a literární talent, ale i patologické sklony způsobené dětskými traumaty. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze